Like

🎥 - Vikingové

13. října 2017 v 20:11 | Katherine de Luk




🎬 - Tohle je náš svět

12. října 2017 v 19:01 | Katherine de Luk

I já často přemýšlím, jakou cestou jít. Být totálně alternativní nebo totálně moderní. Zlatá střední cesta bude tím nejlepším. Jen někdy tvá ji najít.



🎮 - Dress up Games

15. března 2016 v 23:39 | Katherine de Luk

Možná to působí trochu dětinsky, ale občas mám chuť obléknout si Fantasy postavičku. :) Obléknout si ji podle sebe, jak já bych asi jako víla vypadala?! :))

Tady je pár linků na jedny z mých oblíbených oblíkaček.

DarkFairy


a pár dalších


Geisha

Pretty Pixie




🎥 - AHS Coven

31. října 2015 v 12:00 | Katherine de Luk


Po dlouhé době jsem shlédla slušný kousek.

American Horror Story - Coven za to stojí.

Na můj vkus se tam sice málo čaruje, ale jinak to nemělo chybu.
Příběh a děj rozhodně nenudí.


★★★★





📚 - Osho o zenu

28. října 2015 v 16:13 | Katherine de Luk

Moc krásná, zajímavá a zábavná kniha o zenu.




📚 - Úryvek z knihy Život, láska, smích - Osho

29. července 2015 v 21:44 | Katherine de Luk

VVV
...Ano, láska přijde, přijde tisíckrát, ale přirozenou cestou, sama o sobě. Není třeba ji vyžadovat. Když něco vyžadujete, nikdy to nepřijde. Když vyžadujete lásku, ubíjíte ji. Takže dávejte. Začněte dávat. Zpočátku to pro vás bude těžké, protože celý život vás učili brát, a ne dávat. Zpočátku budete muset bojovat se svou výzbrojí. Ztvrdly vám svaly, zkamenělo vám srdce, jste studení, chladní. Zpočátku to bude těžké, ale každý krok povede k dalšímu kroku, a jednou se dá třeba do pohybu.
Takže za prvé se musíte zbavit svých rodičů. Tím se zbavíte i vlivu společnosti; zbavíte se civilizace, výchovy, vzdělání, všeho - protože vaši rodiče všechno zastupují. Stanete se individualitami. Poprvé v životě nebudete součástí davu, ale budete mít autentickou individualitu; budete sami sebou. To je růst. Takový by měl být dospělý člověk. Dospělý je ten, kdo nepotřebuje rodiče. Dospělý je ten, kdo je šťastný ve své samotě - to je jeho píseň, jeho slova. Dospělý je ten, kdo umí být šťastný sám se sebou. Jeho samota není osamění, jeho samotářství je meditativní.
Takový člověk je úplně zbaven rodičovského vlivu. A krásné na tom je, že jen takový člověk umí být svým rodičům vděčný.
Je paradoxní, že jen takový člověk dokáže svým rodičům odpustit. Cítí k nim soucit a lásku, nesmírně s nimi soucítí, protože ví, že oni trpěli stejně. Nezlobí se na ně, vůbec ne. Může mít slzy v očích, ale nehněvá se, a udělá všechno, aby se i jeho rodiče mohli přiblížit ke stejné hojnosti samoty, ke stejným výšinám.
Staňte se individualitami, to za prvé. A za druhé; neočekávejte dokonalost, nic nežádejte ani nevyžadujte. Milujte obyčejné lidi. Na obyčejných lidech není nic špatného. Obyčejní lidé jsou neobyčejní. Každá lidská bytost je neopakovatelná. Respektujte tuto jedinečnost.
Za třetí: Dávejte, dávejte bezpodmínečně - a poznáte lásku. Namohu ji definovat; můžu vám k ní jen ukázat cestu. Můžu vám poradit, jak zasadit růžový keř, jak ho zalévat, hnojit a ošetřovat. A pak jednoho dne vykvete růže a váš domov bude plný vůně. Tak kvete láska. ...




🎥 - Zlatá sedmdesátá

27. července 2015 v 18:04 | Katherine de Luk

Tak tenhle seríál stojí vážně za to!!!

☼☼☼







🎬 - Yes Man

11. července 2015 v 17:35 | Katherine de Luk



🎥 - Hra o trůny

10. července 2015 v 12:00 | Katherine de Luk

Miluju tenhle seriál. Muluju Tyriona. Miluju Jona Snowa. Miluju WhiteWalkers.



VALAR MORGHULIS

📚 - Poutníkova kuchařka

6. července 2015 v 14:54 | Katherine de Luk
K čarodějnictví a duchovnu mě to táhlo už od dětství. První podmět jsem dostala seriálem Čarodějky, který mě naprosto uchvátil a od té doby se to na mě začalo nabalovat. Nejprve jsem zjišťovala co to vlastně čarodějnictví a magie vůbec je. Pak jsem začala nakupovat knihy a další serepetičky. Pak jsem měla pár období kdy jsem o to úplně ztratila zájem, ale ta netrvala nikdy dlouho, vždycky sem se k tomu nějak vrátila, neustále jsem to měla v podvědomí.. Před několika lety jsem se přehoupla od magie k duchovnu a to díky dvěma přátelům které jsem v té době poznala a je zajímavé, že i když je v současnosti vůbec nevídám, pořád je za přátele považuju. Kdykoliv si na ně vzpomenu, tak se mi vykouzlí úsměv na tváři a zasteskne se mi po našich rozpravách, kterých se mi teď nedostává a které mi hodně chybí, ale věřím, že to tak má být. Samostudium má taky něco do sebe.. :)

Nejsem na tom tak že bych hltala knihy a sledovala besedy a tématické filmy v jednom kuse. Nechávám všemu prostor a čas.

A proto taky píšu tento článek. Narazila jsem totiž na knihu, která mě zaujala a to jsem přečetla jen úvod a krátkou podkapitolku.. Kniha se jmenuje Poutníkova kuchařka - Praktický a nezávislý průvodce na cestu sebepoznání, napsal ji Roman Žižlavský a potkala sem ji v Levných knihách.



 
 

Reklama