Únor 2016

Jsme naivní

20. února 2016 v 12:47 | Katherine de Luk |  Proud myšlenek

Jsme naivní. Když se nám někdo líbí jsme naivní.
A hrozný je, že to víme a nechceme s tím nic udělat.



Někdo se nám začne líbit. Jdete na to místo, kde se vyskytuje jen abyste ho viděli, pak se nechtěně dovíte, že je zadaný. Ale to vás neodradí, stejně tam chodíte každý týden s nadějí, že ho uvidíte a něco se stane, ale jak dopředu víme, nestane se nic.

Když se na vás usměje, berete to osobně, jako znamení toho, že se mu taky líbíte. Když vás pozdraví a vy k němu stojíte zády, takže by mohl projít a vy by ste si toho ani nevšimly, berete to taky jako znamení. Proč mě pozdravil? Zas tak se neznáme, mohl projít okolo mě a ani nepípnout. To určitě něco znamená.

Dál se vyskytujete na tom místě kde on dejme tomu pracuje a stále čekáte, že se něco stane. Z prvu jste veselý, že ho vůbec vidíte, ale to brzo přejde, pak nastoupí hlodač v hlavě, který vám říká, že si to celé jen moc berete, že se k vám chová jen přátelsky jako k ostatním. To vás začne žrát a začne se ve vás odehrávat boj. Víte, že si to jen namlouváte, ale něco ve vás tomu chce věřit a taky tomu věří, že za tím je něco víc.

Ale jak poznáme jestli si to jen nenamlouváme nebo máme opravdu správné tušení (6 smysl) ?

A tak nám nezvývá nic, než se ráno probudit, pokračovat v našich povinnostech a jen čekat, co se z toho vyklube...



Cena našich životů

15. února 2016 v 16:37 | Katherine de Luk |  ♣ Téma Týdne ♣

Svítí, svítí slunce nad hlavou nad hlavou... ☼

Cena našich životů. Cena našich životů?

To je zase téma. Tak ráda bych psala a psala, ale nějak mi to neteče z rukou. Blog dává úžasná témata nad kterými se dá polemizovat celé hodiny. A mě to poslední dobou vůbec nejde. Vždycky mě napadnou tak tři slova nebo holá věta a dál nic. Možná i to je ale dobře, jasně vím co si myslím nebo je to jen absence můzy.

Cena našich životů je nevyčístlitelná.
Peníze nebo život? Život!
Ať je k nám život jakkoli krutej, nedá se vyčístlit jeho hodnota.
Život je k nezaplacení.

♥♥♥




Baví mě žít

3. února 2016 v 0:36 | Katherine de Luk |  ♣ Téma Týdne ♣

Baví mě žít.

Ha, jo, to teda rozhodně baví!


U nás ve městě máme takovou putiku kam chodí sposta mladejch a blbejch. :D Né to ne, mladejch, starejch a různě zaměřenejch lidí. Je to parádní místo. ♥

No, před pár měsíci tam začal pracovat jeden kluk a teprve nedávno, když jsme tam šli jeden večer posedět, mě na něm něco zaujalo a začala sem po něm nenápadně pokukovat. :D
Večer probíhal relativně zábavně a ten kluk se mi začínal líbit. Sem tam sme se zasmáli nějakým řečičkám, pošklebkům a znáte to... (ale žádnej osobní kontakt) :D

Za celý týden sem si na něho "párkrát" vzpoměla a tak sem si tak říkala, že až pujdu další víkend na pivko, že se tam snim zase uvidím, ale co bůh nechtěl. Nebyl tam. Měl volno, tak sem "uronila slzičku" a večer pokračoval...
Né, že by to za nic nestálo, ale byla to slabota, minimum známých, on nikde, žádná pořádná hudba. Večer stále pokračoval i přez to, že jsem dala pokus o nepovedenej únik. Tak sem tam seděla dál a kecala s nějakou osobou.

S klíčovou osobou (pozor), od který sem se neuvěřitelnou náhodou, božím údělem dověděla, že té osoby kamarádka,((která vypadá stejně jako v patnácti letech) (to bylo hlavní téma hovoru)), začala chodit právě s tím klukem co tu dělá.

Ha!

Tak se člověk dovídá věci, po kterých vůbec nepátrá! Kdo by to čekal!? Já ne, ale hned jak sem to rozdýchla sem se musela začít smát. Chaháá :D

Jak to má vesmír pěkně vymyšlený!


A plynou z toho ponaučení:

Nikdy nic neočekávej, nikdy se to stejně nestane.
Co se máš dovědět, se dovíš. A ve správný okamžik.
Zakoukat se je tak snadný.


Miluju Tě živote! ♥♥♥