Červenec 2015

Strašidla pod postelí

28. července 2015 v 12:57 | Katherine de Luk |  ♣ Téma Týdne ♣

Převážná většina lidí má svá strašidla pod postelí, která si s nimi pohrávají. MuHeHeHee.. :D


Myslím, že jsou to všechno jenom lidské strachy. Strachy našeho ega aby se něco neprovalilo, nebo abychom o něco nepřišli, nebo aby se v našem "úžasném" světě nic "zlého" nestalo. Nebo aby nám někdo něco neudělal. Nebo nás děsí něco co už se stalo, nemůžeme se s tím vyrovnat a tak se nám to v noci vkrádá do našich myšlenek. Proč se to stalo, proč zrovna mně? Nebo proč jim a né mně? Co když na to někdo přijde? Že jsem to neudělal jinak!

Všechno to jsou věci (události) se kterými jsme se nevyrovnali nebo nesmířili. Je to velká škoda, protože kdybychom přijali život takový jaký je, nestálý. Život je nestálý. Nic netrvá a nežije věčně. Život je neustále v pohybu, mění se, přetváří se. Kdybychom ho takto chápali a chápali tak sami sebe. Už bychom se nad ničím tak nepozastavolali. Naše vlastní "chyby" a události které se nám přihodily, by se prostě staly a zkončily a člověk by šel dál. A tím by se utvářel i sám člověk , přijal by to co se mu stalo, co se událo v jeho v životě, samozřejmě by si z toho něco vzal a pokračoval by ve svojí cestě. Je to tak prosté.

Nezahrnuju do těchto strachů obavy o někoho nám blízkého, to si myslím není strašák pod naší postelí. Pokud ovšem v našich obavách o někoho nezacházíme do extrémů...

Mír a pokoj v duši!





"Jít s davem."

23. července 2015 v 16:47 | Katherine de Luk |  ♣ Téma Týdne ♣

Jít s davem je nelepší způsob jak zabít sám sebe, svoji duši, svoji kreativitu, svůj vlastní způsob myšlení a vyjadřování. Společnost (dav) nemá rád lidi kteří smýšlejí a jednají jinak, protože tito "odlišní" lidé se nedají ovládat a manipulovat, dokáží se totiž sami rozhodnou jak chtějí žít.

Člověk se v davu ztratí, zmizí a zanikne. Převezme chování a postoje ostatních a jeho život se stane tak nudným. Je stejný jako všichni ostatní, nevýrazný, se stejnými názory jako ostatní, s každodenní rutinou jeho svět šedne.. Žádná radost, žádná překvapení, nic k objevování, jen stejně malý okruh jeho přátel a míst která už tak dobře zná..


Alespoň lehce vystoupit z davu nám ukáže jak různorodý svět může být a stačí si to jen uvědomit. Uvědomit si, že možná mezi ty ovce ve stádu patříme, že stejně jako všichni jsme podlehli systému a od pondělí do pátku chodíme někam něco dělat a tam za to dostaneme peníze. Stejně jako ostatní chodíme v pátek na pivo a o víkendu jedeme na výlet a další týden to samé a stále dokola až do naší smrti. Až do konce našich dní prožíváme stejnou rutinu. Kdo nám vlastně řekl, že je to tak správně? Kdo nám řekl, že to jinak nejde? Co si ten člověk o sobě myslí, že nám může říkat jak žít? Co si to stádo ovcí vlastně myslí a proč to po nás chce? K čemu to vlastně je? Co by se stalo kdyby žádná práce nebyla? Žádný supermarket by nebyl? Co by si ta malá ovečka vlastně počala kdyby se jí to před očima rozsypalo? Schovala by se někam a umřela? Nebo by se vzchopila a začala se učit a rozvíjet? Začala by žít?



Spřízněná duše

9. července 2015 v 16:10 | Katherine de Luk |  Proud myšlenek

↓☼↓

Před několika lety jsem poznala jednu spřízněnou duši, nějaký čas jsme se vídaly. Pak na čas zmizela a pak jsme se zase párkrát potkaly. Teď je zas to období kdy se nevídáme, okolnosti nám nepřejí.

Nikdy

1. července 2015 v 22:44 | Katherine de Luk

Nikdy! = Strach, Nevědomost, Zaslepenost

proto Nikdy neříkej Níkdy!