Červenec 2015

📚 - Úryvek z knihy Život, láska, smích - Osho

29. července 2015 v 21:44 | Katherine de Luk |  Like

VVV
...Ano, láska přijde, přijde tisíckrát, ale přirozenou cestou, sama o sobě. Není třeba ji vyžadovat. Když něco vyžadujete, nikdy to nepřijde. Když vyžadujete lásku, ubíjíte ji. Takže dávejte. Začněte dávat. Zpočátku to pro vás bude těžké, protože celý život vás učili brát, a ne dávat. Zpočátku budete muset bojovat se svou výzbrojí. Ztvrdly vám svaly, zkamenělo vám srdce, jste studení, chladní. Zpočátku to bude těžké, ale každý krok povede k dalšímu kroku, a jednou se dá třeba do pohybu.
Takže za prvé se musíte zbavit svých rodičů. Tím se zbavíte i vlivu společnosti; zbavíte se civilizace, výchovy, vzdělání, všeho - protože vaši rodiče všechno zastupují. Stanete se individualitami. Poprvé v životě nebudete součástí davu, ale budete mít autentickou individualitu; budete sami sebou. To je růst. Takový by měl být dospělý člověk. Dospělý je ten, kdo nepotřebuje rodiče. Dospělý je ten, kdo je šťastný ve své samotě - to je jeho píseň, jeho slova. Dospělý je ten, kdo umí být šťastný sám se sebou. Jeho samota není osamění, jeho samotářství je meditativní.
Takový člověk je úplně zbaven rodičovského vlivu. A krásné na tom je, že jen takový člověk umí být svým rodičům vděčný.
Je paradoxní, že jen takový člověk dokáže svým rodičům odpustit. Cítí k nim soucit a lásku, nesmírně s nimi soucítí, protože ví, že oni trpěli stejně. Nezlobí se na ně, vůbec ne. Může mít slzy v očích, ale nehněvá se, a udělá všechno, aby se i jeho rodiče mohli přiblížit ke stejné hojnosti samoty, ke stejným výšinám.
Staňte se individualitami, to za prvé. A za druhé; neočekávejte dokonalost, nic nežádejte ani nevyžadujte. Milujte obyčejné lidi. Na obyčejných lidech není nic špatného. Obyčejní lidé jsou neobyčejní. Každá lidská bytost je neopakovatelná. Respektujte tuto jedinečnost.
Za třetí: Dávejte, dávejte bezpodmínečně - a poznáte lásku. Namohu ji definovat; můžu vám k ní jen ukázat cestu. Můžu vám poradit, jak zasadit růžový keř, jak ho zalévat, hnojit a ošetřovat. A pak jednoho dne vykvete růže a váš domov bude plný vůně. Tak kvete láska. ...





Strašidla pod postelí

28. července 2015 v 12:57 | Katherine de Luk |  ♣ Téma Týdne ♣

Převážná většina lidí má svá strašidla pod postelí, která si s nimi pohrávají. MuHeHeHee.. :D


Myslím, že jsou to všechno jenom lidské strachy. Strachy našeho ega aby se něco neprovalilo, nebo abychom o něco nepřišli, nebo aby se v našem "úžasném" světě nic "zlého" nestalo. Nebo aby nám někdo něco neudělal. Nebo nás děsí něco co už se stalo, nemůžeme se s tím vyrovnat a tak se nám to v noci vkrádá do našich myšlenek. Proč se to stalo, proč zrovna mně? Nebo proč jim a né mně? Co když na to někdo přijde? Že jsem to neudělal jinak!

Všechno to jsou věci (události) se kterými jsme se nevyrovnali nebo nesmířili. Je to velká škoda, protože kdybychom přijali život takový jaký je, nestálý. Život je nestálý. Nic netrvá a nežije věčně. Život je neustále v pohybu, mění se, přetváří se. Kdybychom ho takto chápali a chápali tak sami sebe. Už bychom se nad ničím tak nepozastavolali. Naše vlastní "chyby" a události které se nám přihodily, by se prostě staly a zkončily a člověk by šel dál. A tím by se utvářel i sám člověk , přijal by to co se mu stalo, co se událo v jeho v životě, samozřejmě by si z toho něco vzal a pokračoval by ve svojí cestě. Je to tak prosté.

Nezahrnuju do těchto strachů obavy o někoho nám blízkého, to si myslím není strašák pod naší postelí. Pokud ovšem v našich obavách o někoho nezacházíme do extrémů...

Mír a pokoj v duši!





🎥 - Zlatá sedmdesátá

27. července 2015 v 18:04 | Katherine de Luk |  Like

Tak tenhle seríál stojí vážně za to!!!

☼☼☼








"Jít s davem."

23. července 2015 v 16:47 | Katherine de Luk |  ♣ Téma Týdne ♣

Jít s davem je nelepší způsob jak zabít sám sebe, svoji duši, svoji kreativitu, svůj vlastní způsob myšlení a vyjadřování. Společnost (dav) nemá rád lidi kteří smýšlejí a jednají jinak, protože tito "odlišní" lidé se nedají ovládat a manipulovat, dokáží se totiž sami rozhodnou jak chtějí žít.

Člověk se v davu ztratí, zmizí a zanikne. Převezme chování a postoje ostatních a jeho život se stane tak nudným. Je stejný jako všichni ostatní, nevýrazný, se stejnými názory jako ostatní, s každodenní rutinou jeho svět šedne.. Žádná radost, žádná překvapení, nic k objevování, jen stejně malý okruh jeho přátel a míst která už tak dobře zná..


Alespoň lehce vystoupit z davu nám ukáže jak různorodý svět může být a stačí si to jen uvědomit. Uvědomit si, že možná mezi ty ovce ve stádu patříme, že stejně jako všichni jsme podlehli systému a od pondělí do pátku chodíme někam něco dělat a tam za to dostaneme peníze. Stejně jako ostatní chodíme v pátek na pivo a o víkendu jedeme na výlet a další týden to samé a stále dokola až do naší smrti. Až do konce našich dní prožíváme stejnou rutinu. Kdo nám vlastně řekl, že je to tak správně? Kdo nám řekl, že to jinak nejde? Co si ten člověk o sobě myslí, že nám může říkat jak žít? Co si to stádo ovcí vlastně myslí a proč to po nás chce? K čemu to vlastně je? Co by se stalo kdyby žádná práce nebyla? Žádný supermarket by nebyl? Co by si ta malá ovečka vlastně počala kdyby se jí to před očima rozsypalo? Schovala by se někam a umřela? Nebo by se vzchopila a začala se učit a rozvíjet? Začala by žít?


Universe

12. července 2015 v 22:26 | Katherine de Luk |  Ostatní

Nikdy jsem neholdovala pestrobarevným obrázkům, natož takovým jako jsou tyhle, ale prostě mě na nich něco přitahuje. Čiší z nich energie jako blázen.. ☼














Mooji

12. července 2015 v 22:06 | Katherine de Luk |  Magie/Duchovno

Dnes jsem narazila na dalšího duchovního učitele. ☼♥☼

Mooji - (Sebeřízení.cz)

Mooji - (onelove.cz)

Mooji - (YT.com)

Mooji - (FB.com)


♥♥♥



🎬 - Yes Man

11. července 2015 v 17:35 | Katherine de Luk |  Like




🎥 - Hra o trůny

10. července 2015 v 12:00 | Katherine de Luk |  Like

Miluju tenhle seriál. Muluju Tyriona. Miluju Jona Snowa. Miluju WhiteWalkers.



VALAR MORGHULIS


Spřízněná duše

9. července 2015 v 16:10 | Katherine de Luk |  Proud myšlenek

↓☼↓

Před několika lety jsem poznala jednu spřízněnou duši, nějaký čas jsme se vídaly. Pak na čas zmizela a pak jsme se zase párkrát potkaly. Teď je zas to období kdy se nevídáme, okolnosti nám nepřejí.

📚 - Poutníkova kuchařka

6. července 2015 v 14:54 | Katherine de Luk |  Like
K čarodějnictví a duchovnu mě to táhlo už od dětství. První podmět jsem dostala seriálem Čarodějky, který mě naprosto uchvátil a od té doby se to na mě začalo nabalovat. Nejprve jsem zjišťovala co to vlastně čarodějnictví a magie vůbec je. Pak jsem začala nakupovat knihy a další serepetičky. Pak jsem měla pár období kdy jsem o to úplně ztratila zájem, ale ta netrvala nikdy dlouho, vždycky sem se k tomu nějak vrátila, neustále jsem to měla v podvědomí.. Před několika lety jsem se přehoupla od magie k duchovnu a to díky dvěma přátelům které jsem v té době poznala a je zajímavé, že i když je v současnosti vůbec nevídám, pořád je za přátele považuju. Kdykoliv si na ně vzpomenu, tak se mi vykouzlí úsměv na tváři a zasteskne se mi po našich rozpravách, kterých se mi teď nedostává a které mi hodně chybí, ale věřím, že to tak má být. Samostudium má taky něco do sebe.. :)

Nejsem na tom tak že bych hltala knihy a sledovala besedy a tématické filmy v jednom kuse. Nechávám všemu prostor a čas.

A proto taky píšu tento článek. Narazila jsem totiž na knihu, která mě zaujala a to jsem přečetla jen úvod a krátkou podkapitolku.. Kniha se jmenuje Poutníkova kuchařka - Praktický a nezávislý průvodce na cestu sebepoznání, napsal ji Roman Žižlavský a potkala sem ji v Levných knihách.