Mizernost

26. května 2015 v 23:15 | Katherine de Luk |  Proud myšlenek

Je to až neuvěřitelný.. Přibližně do konce dubna jsem se cítila suprově, nadšeně, plná elánu.. Ale co začal Květen jde to nějak do háje. Nic mě nebaví, nic mě nezajímá, všechno a všichni mě otravují, nedávám to moc najevo, snažím se to skrýt a dělat jakoby nic, ale uvnitř mě to žere, mam chuť vybuchnout a všechny a především sebe poslat někam do dalekýho háje.. Dlouho sem se takhle necítila..


Třeba je to tím, že mě nikdo nepolíbil na prvního Máje :D nebo jsem pořádně neoslavila Beltain nebo je to tím že, když jsem se jeden večer seznámila s dvěma kluky, další den jsme šli ven a bylo to fajn.. tak já už si plánovala jaký budeme kámoši, ale jeden z nich se nechtěl jen kámošit a tak sem další setkání několikrát odsunula.. no když mu to asi došlo, že nic nebude, tak už se neozval a já nejsem zrovna ten tip holky co je upovídaná a nemá problém mluvit a dělat zábavu, tak sem se na to taky vykašlala a neozvala se.. vlastně se mi v hlavě dokonce změnil pohled na to, jak to s nima bylo fajn, a mě začalo připadat že jsem byla spíš trapná, nemluvná a nudná.. nejspíš to tak nebylo, jen moje hlava začala cosi přetvářet..
Další možnou příčinou je to, že poslední dobou trávím hodně času s našima.. Začínám se poznávat ve svém otci a to vážně nechci, když vim jak protivnej, prudérní a někdy až hnusnej umí bejt.. Nechci taková bejt, málo kdo snese takovou osobnost.. Má i dobrý a užitečný vlastnosti, ale když se zaměřím jen na ty co se mi nelíběí je mi zle z toho, že jsem stejná..

Další je ten, že jsem si myslela, že jsem nějaká, že jsem taková jaká jsem chtěla být, ale zjišťuju že taková já vůbec nejsem.. Nesrovnala jsem se s tím jaká jsem. jsem sama pro sobe komplikovaná.. Moc neumím udržet přátelství, mám jen jednu opravdovou kámošku. Ostatní jsou jen známí. Rozumím si totiž jen s málo lidma, někdy třeba v hospodě vedle někoho sedim a nemam tušení co říkat, totální prázdno.. Na druhou stranu ale ráda chodim mezi lidi, ráda je poslouchám a sem tam něco prohodim, ale taky bych si ráda sedla a žvanila a kecala s kýmkoliv, ale prostě to nejde!

Dál nemám nic co by mě bavilo. Jo pár maličkostí, čím se zabavim, ale žádnej koníček do kterýho bych byla zapálená a žrala ho.. ♠

Taky sem si připadla duchovně vyrovnaná, ze všeho toho čtení a poslouchání debat Duška atd., což mě hodně baví a ráda čtu duchovní věci, ale pak přijde období debil a je to jako bych byla úplně na začátku, což značí to, že jsem se nikdy nikam v duchovní sféře neposunula. Ego mě ovládá.. Mír s vámi. ☼

Kouzlo deníku.. Napíšete větu a nejde přestat a myšlenky se jen hrnou.. Proto se omlouvám všem kteří vydrželi až do konce pokud ten článek nemá hlavu ani patu, ale je paráda to ze sebe dostat!!

 


Komentáře

1 Calwen Calwen | Web | 27. května 2015 v 16:00 | Reagovat

Tenhle pocit moc dobře znám. V takovou chvíli, kdy si myslíme, že stojíme na tom stejném místě je nejlepší vypnout. Já se vždy když je mi mizerně, jdu projít do lesa, obejmu pár stromů posbírám papírky a sklo ze země. V lese je všechno lehčí a jednodušší.  Nejlepší je se před vstupem do lesa zhluboka nadechnout a s výdechem poslat všechno nepříjemný pryč do vesmíru a poprosit aby to zmizelo. A do lesa vstoupit s čistou hlavou a nabít se klidnou energií přírody :).

2 Katherine de Luk Katherine de Luk | Web | 28. května 2015 v 17:46 | Reagovat

Šla jsem se párkrát projít, ale asi bych se na to měla víc soustředit, na to poslání nepříjemností do vesmíru.. Mám ráda Vesmír - Všehomír.. ♥

3 Executor Executor | E-mail | Web | 24. července 2015 v 20:39 | Reagovat

Neuraz sa prosím, ale fakt ma znechucuje, koľko ľudí píše, že nie sú spokojní so sebou... O to predsa ide, robiť s tým niečo, meniť sa. K tej ceste sebapoznania pripojiť cestu transformácie seba. Navyše, keď študuješ duchovnú literatúru, nejaké techniky ako meditácie či afirmácie a iné by si už mala poznať.

4 Katherine de Luk Katherine de Luk | Web | 27. července 2015 v 17:39 | Reagovat

[3]: V tom období ve kterým jsem  to psala jsem nebyla sama se sebou spokojená. Tak sem o tom napsala, vylila jsem si sem svoje pocity, přece jen je tohle Blog Deníček. Vím, že se dá změnit, pracovat na sobě, to já dělám, a tohle vypasání a zjištění, že jsem si myslela něco, ale ve skutečnosti to bylo uplně jinak (třetí oddělený odstavec)k tomu přece patří. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama