A tak si maluju

18. března 2018 v 20:29 | Katherine de Luk |  Má pevnost

Když jsem se před zimou začala rozmýšlet nad novým diářem, chtěla jsem aby splňoval jednu zásadní věc a to aby byl týdenní. Vůbec mi nepřijde přehledné mít na každé stránce jeden den. 🍄
Týdenní diáře pak dělají horizontální nebo vertikální, to je taky super věc. Horizontální má vypsané dny v jedné řade a pod každým dnem je sloupec kratičkých řádků.▥ U vetrikálního je to tak, že dny jsou vypsané pod sebou a vedle nich jsou o něco málo delší řádky. ▤
Dále jsem chtěla diář, který bude mít spoustu volného místa na tvoření, ale takové se nedělají. Natož diář kde by byla vždy jedna strana čistá. 🎃
A tak jsem zaútočila na kreativní diáře. Solidní jsem si vyhlídla dva, ale jeden měl kroužkovou vazbu a tak vypadl ze hry.
Vítězem je tedy Pohodář 🏆



 

Život ve vzpomínkách

15. března 2018 v 20:22 | Katherine de Luk |  ♣ Téma Týdne ♣
Život ve vzpomínkách

Vzpomínky. Věci co se stali. Někdy dobré jindy špatné. Kdo hodnotí zda byli dobré nebo zlé? Ať už je to tak nebo tak, vždy si z věcí dávno minulých můžeme něco odnést. Než-li "můžeme" se lépe hodí spojení "měli bychom". Měli bychom si z toho něco odnést. S událostmi které se nám líbili je to snadné. Těšíme se z nich. S událostmi jež se nám nelíbili, je to složitější. Ať už chceme nebo ne, stále si je pamatujeme. I když je pravda, že některé situace, třeba z dětství raději zapomeneme. Špatné věci, události, zkušenosti, které jsme prožily je dobré přetvořit. Zpracovat je, pročistit je a nechat je jít. Často se nám stane, že si něco nechtěně připomeneme a hned se nám naježí chlupy, naštveme se nebo se rozpláčeme. Není dobré mít tyto staré věci stále v sobě, oslabují nás, brání našemu dalšímu růstu a brání nám být spokojení.

Já osobně čistím ve chvílích, kdy je mi smutno, nic se mi nechce a jsem ve stavu "zombíka". Ležím, sedím, chodím, brečím. Pouštím to ven, přemítám a pátrám po zdroji svého stavu. Někdy na něco kápnu, jindy ne. Pokud na to kápnu a zjistím příčinu, kterou je třeba nějaká situace co se stala, snažím se ji prožít znovu. Snažím se pochopit chování lidí, kteří toho byli součástí včetně mě. Snažím se na to nahlédnout i z jiných uhlů pohledů. Snažím se tu situaci přijmout, odpustit lidem, kteří v tom hráli svou roli, odpustit sobě a nechat to jít. Vzít si z toho ponaučení pro příště. Ale nechat minulost jít.




Re-start

11. března 2018 v 10:00 | Katherine de Luk |  Proud myšlenek
Re-start

S Novoročnímu předsevzetími jsem už dávno skončila. Nikdy jsem je nedodržela. Byly to vždy pravidla, která vymyslela má mysl, ale nešla ze mě, z mého srdce. A tak jsem si řekla, že to nechám všechno plynout, Nebudu tomu dávat ultimáta a slova jako "musím". Musíme jenom umřít. :D

S příchodem nového roku, přišlo hodně změn. Nápadů a možností. Všechno přišlo samo, nenuceně, prostě.

První pro mě velkým uvědoměním byla potřeba svobody a prostoru co se týče partnerských vztahů. Potřeba být sama se sebou, najít se, poznat se. ♡

Dalším krokem stím spojeným bylo vysazení antikoncepce. Je to již podruhé co ji ve své "kariéře" vysazuji a doufám, že je to naposledy. Není lepšího pocitu, než bolesti břicha a pořádného krvácení s vědomím, že je to pravá nefalšovaná menstruace neřízena cizorodými hormony. ❀

Dalším vnuknutím byla potřeba tvoření. Omalovánky byly první po čem jsem sáhla. Chtěla jsem ale tvořit něco přírodního s hlubší myšlenkou, proto jsem se pustila do tvorby Lapačů. Jako další mě uchvátily motlitební růžence Japa Mala. A tak jsem objednala materiál a teď jen čekám až pojedu domů a otevřu čekající balík plný minerálních korálků. ☸

Moje možnosti pokračují. Už kolik let přemýšlím nad tím, jak vypadá moje přírodní barva vlasů. Jako většina slečen si je asi od 15 let barvím. Od červené přes černou k rezavé po hnědou. Chci být co nejvíc přírodní a to už pár let, ale zvyky jsou zvyky a je někdy těžké vyjet ze zajetých kolejí. Tento rok to ale přichází vážně samo. A tak minulý týden, při návštěvě kadeřnice jsem zrušila barvení a požádala jen o stříhání. Mám vlasy po prsa a odrost cca 3 cm. Bud to dlouhá cesta proto doufám, že to vydržím. ✌

A s tím spojené je mytí vlasů šamponem. Několik měsíců používám přírodní šampon od značky Alverde. Výrobky jsou bez syntetických, vonných, konzervačních a živočišných látek. Takže netrápíte vlasy a tělo chemií. (Kuličkový deodorant musím jen doporučit.) No a od tohoto je jen krůček k metodě No Poo, tedy mytí vlasů bez použití šamponu. Zatím to jen zkouším. Právě dnes jsem si umyla vlasy žitnou celozrnou moukou. Uděláte kašičku a myjete jako šamponem. Vyfénováním a vyčesáním odstraníte přebytečnou mouku z vlasů. Dalšími metodami jsou vejce, marocký jíl, jablečný ocet, jedlá soda a další. Přesto jistě nejpřirozenější je čistá voda. :)




 


Maska

6. března 2018 v 17:47 | Katherine de Luk |  ♣ Téma Týdne ♣
Maska

Masky nosíme aniž bychom si to uvědomovali.
Jsme k sobě nepozorní a řídí nás autopilot.
Nejsme sami sebou.
Dokonce se už ani neumíme spontánně projevovat. Vždycky nám v hlavě zní hlas který říká: "Co když mě někdo uvidí?" "Co když se chovám nepatřičně?"

Měli bychom se na tyto masky vykašlat. Odvázat se od obav, co si o nás ostatní pomyslí. Svobodně se projevit. Ukázat co umíme. Kdo jsme a co chceme.




Jak vidím vejšku

22. února 2018 v 10:00 | Katherine de Luk |  Proud myšlenek

Sedím ve škole. Právě mám přestávku. Byla jsem na jedné hodině, kde nám jeden fajn profesor vysvětloval jak se píše bakalářská práce, jak se domlouvat s vedoucím práce, co všechno má bakalářka obsahovat a tak.. Tento profesor je jedním z mála normálních lidí na mé škole, říká nám věci úplně normálně, narovinu a nehraje si na důležitého. Při jeho semináři se mi jen potvrdilo, že je to celé fraška. Slovíčkaření. Komedie. Hezky to vystihl když řekl: "Piště to tak, aby se to tvářilo jako odborný text." CHACHA, no to mě dostalo. Začala jsem se smát.. To je Něco! :D
Jak si na tomhle někdo může zakládat a brát to vážně. Jak se pak někdo může tímto titulem chlubit!? Co to je!?
Školu mám v plánu dokončit i když nevidím smysl v titulu a učení se něčeho, co nechci nikdy dělat. A jak jsem v tom školním kolečku a koukám na to, je to jen komedie. Někteří berou školu normálně, ale jiní to myslí opravdu vážně. Snaží se být nejlepší a těší se na svůj titul.

π

Kam dál